První Ford Mustang se veřejnosti poprvé ukázal 17. dubna roku 1964. Okamžitě to byl hit, na americké poměry kompaktní a lehké kupé navíc rovnou založilo novou kategorii aut - „pony cars". Tahle skupina vozů zahrnovala dostupná a menší sportovní kupátka s dlouhou přední kapotou a krátkou zádí. A stala se jakousi vstupní branou do světa další slavné americké třídy aut - „muscle cars".

„Svalnatá auta" byla ve srovnání s „poníky" větší a často šlo o ostřejší verze běžných modelů. Ford například prodával přes 5,3 metru dlouhý model Galaxie s obřím sedmilitrovým osmiválcem. Mustang se naproti tomu v prvních letech délkou vešel do 4,7 metru. Oba druhy amerických sporťáků ale měly spoustu vlastností společných.

Musely být hlavně výkonné, rychlé v přímce a hlučné. A i když se u pony cars - kam patří třeba ještě Chevrolet Camaro, Pontiac Firebird, Dodge Challenger nebo třeba AMC Javelin - přece jen trochu dbalo také na jízdní vlastnosti, schopnost zatáčet nebyla na prvním místě.

V 70. letech americký automobilový svět výrazně ovlivnila ropná krize, kvůli níž muscle „káry" s výkonnými a žíznivými motory v podstatě vyhynuly. A namále měli i menší příbuzní, výrobci proto museli reagovat. Mustang druhé generace (představena byla v roce 1973) proto Ford prodával jako „úsporné" kompaktní auto, k němuž nabízel luxusně či sportovně orientované výbavové pakety.

Výsledkem vývoje v 70. letech každopádně bylo, zjednodušeně řečeno, pozdějši sloučení muscle cars a pony cars v jednu kategorii aut. S nedávnou renesancí nadupaných amerických sporťáků s opět výkonnými osmiválci v 90. letech tak přišlo zjednodušení terminologie. Pojmem muscle car se totiž dnes často označují všechna rychlá auta s kořeny v USA - od Mustangu přes Camaro, Challenger nebo třeba i dvoumístný Chevrolet Corvette.

A i tady narazíme na jistá nepsaná pravidla, která jsou vlastně od 60. let stejná. I moderní muscle car musí mít pořádný výkon, musí být rychlý a být slyšet. Ale hlavně musí být zážitek ho řídit. No a samozřejmě nesmí chybět tradiční vidlicový osmiválec.

Dobrá zpráva je, že Mustang zůstavá tím, čím má být. Jen je zase o něco lepším autem.

Výkonnější a rychlejší

Ford se totiž nezastavil u omlazení designu (i když třeba nová příď autu dává nejen nový výraz, ale je i funkční – redukuje totiž vztlak na přední nápravě) či kosmetických změn v interiéru. Svůj americký sporťák vybavil několika novinkami, které mají vliv na jízdu a jízdní vlastnosti. Tak především, Mustang je teď zase o něco rychlejší a výkonnější.

Tedy alespoň pokud se bavíme o verzi s osmiválcem - a té bychom se opravdu měli věnovat nejdřív, V8 v Mustangu je prostě ta „správná" a „autentická" volba.

Atmosféricky plněný pětilitr dostal mimo jiné zdvojené vstřikování paliva, tvořené kombinací nízkotlakého nepřímého a vysokotlakého přímého vstřikování. Výsledkem je nárůst nejvyššího výkonu a příznivější průběh točivého momentu v nízkých otáčkách. Posunuly se také maximální otáčky.

V8 nyní produkuje 450 koní (331 kW), před modernizací nabízela 421 koňských sil (310 kW). Ve spojení s šestistupňovou manuální převodovkou se omlazený Mustang dostane z klidu na stovku za 4,6 sekundy, což představuje zlepšení o dvě desetiny.

Jenže další novinku představuje desetistupňový automat, s nímž je „poník" ještě svižnější. Z nuly na 100 km/h akceleruje za 4,3 sekundy. Všechny hodnoty platí pro kupé, kabriolet je o něco pomalejší. Srovnání najdete v tabulce na konci článku.

Já jsem zatím mohl omlazený osmiválcový Mustang GT vyzkoušet s manuálem, což je jistě ta „nejřidičtější" volba. Sice to není ta nejrychlejší možnost, ale jako stroj na zážitky je jasně nejlepší.

Nadšení začíná už při startovací proceduře. Nejprve si všimnete „nakopávacího" tlačítka, které barevně pulsuje frekvencí 30 úderů za minutu, což odpovídá srdečnímu rytmu divokého mustanga. Po jeho stisknutí okamžitě poznáte, že tam někde před vámi tluče pořádně velké a silné srdce. Auto se totiž souběžně s naskočením osmiválce zachvěje a z výfuků se ozve rámus - hodně hluboký a správně naštvaný. Prostě takový, jaký byste od amerického osmiválce čekali.

A bude vás pak, společně s charakteristickým osmiválcovým bubláním, doprovázet celou cestu, tedy pokud se nerozhodnete zvuk utlumit. Omlazený Mustang totiž disponuje výfukovými klapkami, které se dají otevřít v několika stupních. Vy si tak můžete sami nastavit, jak moc chcete, aby byl vůz hlučný. Rozdíly jsou opravdu zřetelné.

Ale jestli v sobě stejně jako já pořád máte malého kluka, určitě budete chtít být slyšet. Zvlášť když zvuk V8 působí tak přirozeně (Ford zdůrazňuje, že nepoužívá žádné umělé náhražky či zesilovače) a hezky reaguje na to, co zrovna děláte s pravou nohou. V nízkých otáčkách si totiž pobrukuje, v těch vysokých přidává i agresivnější „skorojekot".

Stejně ochotně ale cvičí i motor. Odezva na plyn je úžasná, stačí lehce stlačit pedál a osmiválec okamžitě odpovídá pohotovým zvýšením otáček. Přitom si ale zachovává klasický charakter velké americké atmosféry.

To znamená, že od něj nemůžete čekat nějaký mocný zátah v nízkých otáčkách. Zrychlí, to ano, zvýší hlas, to také, ale pocitově byste mu v první polovině otáčkoměru 450 koní nevěřili. Jenže jakmile se dostanete nad čtyři tisíce, všechno se změní. Pětilitr s otáčkami ožívá, stává se z něj bestie. Ale taková, že ji díky čitelné odezvě na plyn a plynulému zrychlení snadno zkrotíte.

Jenže upřímně řečeno, i když osmiválcový Mustang dokáže být hodně rychlý, o samotnou rychlost za jeho volantem až tak nejde. Tady jde o zážitky, o pocity a spíš o vědomí, že s ním můžete jet docela svižně. Když budete chtít.

Mustang totiž není vyloženě ostré sportovní auto, není to ten druh vozu, v němž máte radost z rychle projeté zatáčky nebo z rozdrcené horské silničky. Ford sice při modernizaci přepracoval podvozek, vůz dostal upravené tlumiče pérování, tužší uložení zadní nápravy, které má redukovat nežádoucí přenosy sil do karoserie, a také tužší zkrutné stabilizátory, ale i tak Mustang zůstává Mustangem.

Přes čumák se na svět kouká lépe

A nic na tom nemění ani příplatkový adaptivní podvozek s magnetoreologickými tlumiči. Ty jsou naplněné speciální kapalinou obsahující kovové částečky, které umožňují měnit viskozitu kapaliny působením elektromagnetického pole. Jednoduše řečeno, nové tlumiče mohou pracovat v několika stupních „tuhosti". Mustang je přitom ve všech režimech spíše tvrdší, ale ani v tom nejsportovnějším módu nepůsobí prkenně. Zdálo se mi, že je dostatečně pohodlný. Ale to asi důkladně ověří až tradiční test na českých silnicích.

Za volantem pak cítíte, že řídíte docela velké auto, pořád je tu ten duch „svalnaté Ameriky" - a je to moc dobře!