Třída malých městských vozů, které však díky jejich neustálému zvětšování můžou hrát také roli rodinných aut pro mladé nebo naopak starší páry, je nyní lehce na ústupu. Ten je však pozvolný, a tak výrobci zatím rozhodně na takovéto vozy nerezignují a naopak jejich užitné vlastnosti neustále přibližují větším rodinným vozům.

Na snímky testovaného vozu, včetně řady detailů, se podívejte do naší komentované fotogalerie.

Jednoznačně to platí také o nové generaci vozu Hyundai i20. Tedy toho, který je na našem trhu jedním z nejvážnějších konkurentů domácí Fabie. V loňském roce, kdy se ještě prodávala dosluhující generace, skončil korejský automobil v tomto segmentu na pátém místě. Předčil ho ještě Renault Clio, Toyota Yaris a Dacia Sandero.

V letošním roce bude určitě Hyundai i20 chtít své prodejní statistiky vylepšit, i když jednoduché to úplně mít nebude. I Fabia totiž bude brzy zbrusu nová. Dacia Sandero už nová dokonce je. Renault Clio a Toyota Yaris jsou také na počátku svého životního cyklu.

Exemplář Hyundai i20, který se mi dostal do ruky za účelem týdenního redakčního testu, byl pěkně vyšperkovaný. Posuťe sami - dvoubarevné lakování karosérie, parádní velká kola se znamenitě designovými litými koly, nad zadním oknem spoiler a pod zadním nárazníkem difuzor…

Takto sportovně v současné době vyhlíží z výše jmenovaných konkurentů snad jen nový Yaris. Uvnitř pak zaujala přebohatá výbava. Jmenovat můžu například audiosystém Bose, automatickou převodovku, vyhřívání sedaček i volantu nebo parkovací kameru.

Pod kapotou pak pracoval zážehový tříválcový turbomotor se zdvihovým objemem jeden litr, který disponuje výkonem 120 koňských sil a nejvyšším točivým momentem až 200 Nm. Právě agilní projev motoru byl jedním z největších překvapení během testovacích jízd. Dříve totiž občas některé motory této korejské značky měly také na "papíře" lákavé hodnoty, ale v praxi už to tak slavné nebylo.

Tentokrát byl motor velmi příjemně živý, dokonce nejživější z výše jmenovaných soků. Zejména pružné zrychlení je velmi působivé, což se hodí třeba při předjíždění, při výjezdech ze zatáček nebo při sportovnější jízdě. Dokonce jsem si až říkal, že by neškodilo trošku posílit brzdy.

Prostor na výbornou…

Nová generace přinesla pro Hyundai i20 opět větší karosérii, i když zase ne o moc. Vlastně se zásadněji měnila jen šířka (+ 3 centimetry) a výška (ta naopak klesla o dva a půl centimetru). Přesto je prostor uvnitř velmi dobrý. Dokonce si za řidiče s mojí postavou (186 centimetrů) sedne stejně vysoký jedinec s rezervou dvou centimetrů nad hlavou a čtyř před koleny.

Také kufr má hodně solidní objem. Číslo 352 litrů toho možná moc neřekne, ale určitě zaujme v souvislosti s tím, že Fabia má jen 330. Uvidíme ale, jak se k tomu postaví nová generace.

Plasty v kabině jsou sice výhradně tvrdé, ale tvůrcům interérů této značky se i tak daří je dělat zajímavými. Tentokrát zaujaly vodorovné prolisy na palubní desce před spolujezdcem.

Troufám si tvrdit, že většina řidičů bude (stejně jako já) spokojena s tím, že na drtivou většinu často využívaných funkcí vozu jsou nadále k dispozici klasické ovladače. Centrální displej samozřejmě nechyběl, ale zůstal určen pouze pro ovládání audia a navigace. A samozřejmě se na něj také přenášel obraz z parkovací kamery. Ten by mohl mít lepší rozlišení a ostrost.

V autě se dá velmi dobře "žit". Sedačky jsou dobře tvarované a vyhoví tělům nejrůznějších velikostí. Všude je dostatek odkládacích prostor a držáků na lahve a kelímky. Dokonce i do kapsy v zadních dveří se vejde větší než půllitrová plastová "petka". Jen jsem nepochopil, proč se Hyundai rozhodlo ušetřit zrovna tím, že kapsa všitá do opěradla předních sedaček je na jejich zadní straně jen jedna.

Jízdní vlastnosti vozu podle mého soudu trošku ovlivňovaly použité pneumatiky Hankoook, které na mokru poněkud nestíhaly přenášet výkon na vozovku. Podvozku se moc nezamlouvaly příčné nerovnosti. Dával o nich vědět tupými ranami. Také boční náklony karosérie v zatáčkách by mohly být o chloupek menší.

Přesto lze ale naladění odpružení a celkový jízdní projev pochválit. Dostatečné pohodlí zajistí nejen na kvalitním asfaltu, ale i drsném záplatovaném povrchu venkovských silnic.

Přestože mildhybriní systém byl do vozu samozřejmě v prvním plánu zabudován kvůli nižším emisím CO2 a tudíž spotřebě, ve skutečném světě tato verze úplný spořílek není. To je ale v tomto konkrétním případě dáno jednak přítomností automatické převodovky (pracovala opravdu výborně) a jednak přebohatou výbavou, která se samozřejmě postarala o poměrně výrazný nárůst hmotnosti.

I v případě, že nespěcháte a pohybujete se v nepříliš náročném terénu, uvidíte nejspíše na palubním počítači hodnotu šest litrů. Na druhou stranu, při jíždě po dálnici se už hodnota navýší jen o tři desetiny na 6,3 litru. Pokud se rozhodnete využívat potenciál motoru výrazněji, pak počítejte přibližně s úbytkem paliva z nádrže kolem 8,5 litru každých sto kilometrů.

Technická data:

Objem válců: 998 ccm
Palivo: benzin 
Pohon: předních kol
Výkon: 88 kW/120 koní při 6000 ot./min
Točivý moment: 172 Nm při 1500–4000 ot./min‚ MHEV: 200 Nm při 2000–3500 ot./min
Zrychlení 0–100 km/h: 10.3 s
Maximální rychlost: 185 km/h
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková (DCT)
Spotřeba paliva (l/100 km): 5.1-5.5 / 3.9-4.2 / 4.3-4.7
Emise CO2: 99-107 g/km
Objem nádrže: 40 litrů
Délka: 4040 mm
Šířka: 1775 mm
Výška: 1450 mm
Rozvor: 2580 mm
Pohotovostní hmotnost: 1190-1300 kg