Jen kufr by mohl být větší…

Jestliže tedy místo vzadu je opět silnou stránkou této novinky, objem zavazadlového prostoru už tak nenadchne. Papírových 400 litrů sice nevypadá zle, je však krátký. Po stranách má ale kapsy, bytelné háčky a držáky na povinnou výbavu a další vychytávky, které ocení zejména ti, kteří s autem jezdí denodenně. Uvnitř je dostatek místa na drobnosti, i když většina z nich nemá moc velký objem. Na mysli mám teď zejména box pod středovou loketní opěrkou vpředu.

Tyto cesty zvládá vůz s přehledem

Už v titulku článku stojí, že Kamiq je lékem na děravé české cesty. Přestože se i u nás stav komunikací po po malinkých kousíčcích v porovnání s minulými lety zlepšuje, přesto znám stále hodně okresek, které si pojmenování silnice nezaslouží. Jednou z těch nejhorších je aktuálně zhruba pět kilometrů dlouhý spojovací úsek mezi Železničním muzeem v Lužné u Rakovníka a pivovarem v Krušovicích. Cestáři na něj nezavítali zřejmě celá desetiletí. Kola vozidel, která tudy projela, mezitím odházela do okolních lesů materiál původně tvořící celé kraje vozovky. Ta je tak na každé straně minimálně o půl metru užší. Pokud se tedy potkají dvě protijedoucí auta, musí minimálně jedno "spadnout pravými koly o nějakých dvacet centimetrů níže. Ani levá kola rozhodně nejednou po uhlazeném asfaltu. Právě naopak. Je děravý jako řešeto. 

Přesto jsem tady bezpečně projížděl Kamiqem rychlostí mezi sedmdesáti a osmdesáti kilometry v hodině, aniž by podvozek protestoval a ozýval se ranami. Svůj vliv na tom má nepochybně nový typ příplatkových adaptivních tlumičů (více o nich psal kolega Honza Markovič zde). Zde jsem samozřejmě volil běžný, nikoli sportovní mód. I zde překvapilo na poměry aut této velikostní třídy výborné odhlučnění a celkové vyvážení vozu. To jsem ocenil i při rychlejším průjezdu zatáčkou, v níž se Kamiq naklání relativně nevýrazně.

Řidiči si nebudou nejspíše stězovat ani na další věci, které vytvářejí celkový dojem o pocitu z jízdy v daném autě. Účinek brzd se dá dobře volit silou stlačení brzdového pedálu a řazení manuální pětistupňové převodovky bylo přesné. I když občas páka v kulise mírně zadrhla.

Na autě jsem ocenil i řadu tradičních škodováckých "vychytávek". Například ochranu hran dveří díky vyskakujícím plastovým lemům, plato kufru zasunovatelné do drážek, nebo již ve Scale objevené víčko nádobky na kapalinu ostřikovačů, které se při překlopení přemění v nálevku.

Spotřeba byla i při velkém podílu svižnější jízdy uspokojivá. Konkrétně na venkovských silnicích jsem na palubním počítači zaznamenal údaj 5,4 litru a na dálnici 5,9. Také ve městě se v hustém provozu Kamiq pohyboval se zhruba šestilitrovou spotřebou. Kdo má lehkou nohu, může se v nenáročném terému a ve volnějším tempu celkem snadno dostati i pod pětilitrovou hranici.

Slabiny se na tomhle voze hledají obtížně. I proto lze věřit slovům šéfa české obchodní organizace Škodovky Luboše Vlčka, který prohlásil, že Kamiq se stane dalším typem značky, který se každý rok prodá minimálně ve stotisícové sérii. V samotném Česku by to od příštího roku, kdy se naplno rozběhne prodej, mělo činit devět a ž deset tisíc kusů.