Peugeot tentokrát vzal přípravu nové generace svého tradičního městského hatchbacku 208 skutečně zgruntu. Už proto, že současně s verzí se spalovacím motorem chtěl nabídnout zákazníkům také čistě elektrický pohon.

Faktem je, že použitá nová platforma vozu prospěla, jak ukázal náš klasický redakční týdenní test exempláře, který poháněla zážehová přeplňovaná dvanáctistovka s výkonem 100 koní. Spolupracovala s šestistupňovou manuální převodovkou. Tuto kombinaci bude nepochybně volit velká část kupujících tohoto auta.

Po letech určitého tápání už designéři Peugeotu opět přišli na recept, jak dělat líbivá auta. "Dvěstěosma" sice do jisté míry kopíruje linie a nápady z krásného vozu 508, ale je to vkusné a s mírou. Jistou fádnost tvarů zádě ozvláštňuje černý pruh mezi dvěma poměrně malými svítilnami a opět černý plast včleněný do zadního nárazníku. Kombinace černé a červené navíc vždy vypadala skvěle. 

Konkrétní podobu testovaného vozu si můžete prohlédnout v naší komentované galerii.

Náš kousek byl navíc ve verzi GT, kterou poznáte například podle příslušného označení vedle zadního bočního okénka a hlavně plastových lemů výřezů pro kola na blatnících.

Samozřejmě i uvnitř se pozná, že sedíte ve vyšperkovanější verzi se sportovním vzhledem. Například jsou tu speciální sedačky s mohutnějším bočním vedením, dále zelené švy na sedačkách i palubní desce, logem GT vyzdobený volant a také hliníkové pedály. Nevypadá to vůbec zle. Nejvíc příjemně jsem byl překvapen kvalitou materiálů a jejich bezchybným zpracováním.

I do tohoto automobilu Peugeot implantoval svůj koncept interiéru i-Cockpit. Ten používá již čtyři roky a jeho hlavním poznávacím znamením oproti konkurenci je malý volant, přes jehož horní hranu se má řidič dívat na údaje zobrazované na přístrojovém štítu. Nápad je to jistě zajímavý, jenže se svojí tělesnou výškou 186 centimetrů se s ním stále nedokážu sžít. Zejména proto, že abych na tachometr a otáčkoměr viděl, musím si po usednutí na sedačku řidiče volant snížit tak, že se téměř dotýká stehen. A to si obvykle sedačku nastavuji do té nejnižší možné polohy. V cíli cesty pak nastane ten největší problém. Nejde vystoupit! Musím tedy volant odjistit, zvednout ho výše a teprve pak opustit vůz. Trošku otravné…Menší lidé, jak jsem si opakovaně ověřil, však zpravidla tyto problémy nemají.

Vypadá poněkud kosmicky

Méně místa vzadu a v kufru

Z jedné věci jsem byl v nové "dvěstěosičce" nadšený. Je jí výklopný držák na mobil. Vlastně jde o kryt poličky ve sředovém tunelu, v jejíž útrobách se nachází také bezdrátová dobíječka mobilních telefonů. Za speciální výčnělek umístíte svůj telefon a ten tam drží jako přibitý. Při řízení tak snadno můžete koutkem oka mrknout na displej, abyste viděli, kdo vás shání. Docela dobře je tak vidět třeba i na navigační mapu.

V testovaném exempláři byla samozřejmě i vestavěná navigace, která se ovládá na dotykovém displeji po stisknutí tlačítka na liště pod ním. Pro ztlumování hlasitosti zůstal zachován knoflík, ovšem teplotu navigace už musíte volit opět na displeji. Je to zdlouhavé a odvádějící pozornost.

Součástí výbavy testovaného kousku byl také digitální přístrojový štít s 3D zobrazením. Jakoby blíže k vám se zobrazují číslice signalizující aktuální rychlost a otáčky motoru, v pozadí pak je třeba ukazatele stavu paliva. Je to vlastně ale jen optický klam, který vytváří soustava zrcadel.

Peuegeot 208 je samozřejmě automobil určený především do města a krátké pojížďky v jeho okolí. Proto se úplně nepočítá s tím, že by bylo vzadu zapotřebí místa pro pohodlné cestování dospělých. Lidé měřící kolem 180 centimetrů se sem za stejně velké přední cestující sice pozadí, ale nohy si určitě nenatáhnou a také hlavu budou spíše krčit.

Ani kufr nemá rekordní hodnotu objemu. Mnozí konkurenti nabízejí více než těchto 309 litrů. Ještě více mi vadila absence "vychytávek". Jediný prostinký háček na zavěšení tašky a jeden gumový popruh na straně určitě nebude postačovat mladým dámám, které v něm budou jezdit za nákupy.

I když se auto (zejména v této GT verzi) tváří skoro jako malý "hot hatch", ve skutečnosti má rád spíše rozvážnější tempo jízdy. Stokoňový turmomotor sice s poměrně lehkým vozem dokáže slušně hýbat, ale třeba v Seatu Ibiza řidič daleko víc cítí touhu zrychlit. Potěší odizovolání jeho zvuku. Ve vyšších otáčkách je slyšet jen tak, aby nerušil hovor či rádio v kabině.

Podvozek není tak měkce naladěn jako v Citroënech, což je sesterská značka v rámci koncernu PSA, která navíc využívá téměř stejnou techniku. Umí se solidně vypořádat s nerovnostmi, ale projetí díry v zatáčce občas znamenalo drobné vybočení ze stopy.

Spotřeba v testu byla vcelku příznivá. Na dálnici a ve městě jsem z palubního počítače shodně odečetl hodnotu 6,3 litru, na okreskách při běžném tempu to bylo rovných pět. V kombinovaném režimu není problém se držet pod šesti litry.