V současné době je ještě na trhu několik posledních poměrně levných aut, které i z hlediska prostornosti splňují požadavky na rodinné auto. Kromě například francouzských sedanů Citroën C-Elysée a Peugeotu 301 jsou tu pochopitelně ještě některé modely Dacie. Určitě nejhezčím modelem v této společnosti je Fiat Tipo.

Redakčnímu testu jsem podrobil exemplář s karosérií hatchback poháněný základní benzinovou čtrnáctistovkou. Ta se obejde bez turba a její výkon činí 95 koňských sil. To, jak přesně vypadal, si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Přitažlivost vozu ve druhém nejlevnějším stupni výbavy Street zvyšovaly prvky Edice Italia. V takovém případě má auto namontovaná černou barvou lakovaná kola z lehkých slitin (rozměr byl šestnáct palců), což výborně hrálo v kombinaci s červeným lakem karosérie a nelakovanými - tedy černými - dveřními klikami a vnějšími zpětnými zrcátky.

Interiér je poměrně prostý. Sedačky jsou prosty veškerých ozdobných prvků, na palubní desce je vlastně jen jediný dekorační element - stříbřitě lakovaná liště táhnoucí se od sloupku volantu k prostoru spolujezdce. Je ovšem vylisována z levného druhu plastu, takže příliš nadšení nevzbuzuje.

Vůbec kvalita mnohých plastů v kabině je na poměrně nízké úrovni. Nikde ale nic nevrže, příslušné ovládací prvky jsou na místech, kde je i bez učení najdete poslepu a potěší i dostatek solidně dimenzovaných odkládacích prostor kolem sedačky řidiče.

Dozadu se bez problémů posadí i dospělí. Pokud jsem si se svojí výškou 186 centimetrů nastavil sedačku řidiče do polohy, ve které obvykle řídím, měli by stejně velcí jedinci sedící za mnou před koleny volný prostor ještě tři centimetry a zrovna tolik i nad hlavou. Objem zavazadlového prostoru 440 litrů je na poměry aut s délkou 437 centimetrů velmi dobrá hodnota. Navíc jsem na úplném dně nalezl ještě plnohodnotné rezervní kolo, což mám rád. Je za velmi přijatelný příplatek 2000 Kč.

Fiat Tipo je zcela prost asistenčních systémů, které v některých ohledech umí zastoupit nepozorného řidiče. Tedy třeba asistenta pro udržení se ve zvoleném jízdním pruhu, nebo nouzové samočinné brzdění. Chápu, že existuje velká skupina řidičů aut, kteří tyto prvky mají rádi, já ale mezi ně nepatřím. Obvykle tedy po nasednutí do moderních vozů kromě připoutání hledám příslušná (ať už virtuální či skutečná) tlačítka pro jejich deaktivaci. Zde tedy tento úkon odpadá.

Základní motor je slabý

K dispozici je vlastně jen hlídání tlaku v pneumatikách. Našel jsem také tlačítko pro další zesílení síly posilovače řízení. Sice si moc nedovedu představit, proč by ho někdo měl používat, ale třeba se najdou tak drobné řidičky, že jim přijde vhod…

Na druhou stranu, už tato výbava obsahuje vše důležité. Tedy kompletní sadu airbagů, rádio s příjmem digitálního systému, multifuniční volant, tempomat, centrální zamykání s dálkovým ovládáním či klimatizaci. Nadto třeba ještě loketní opěrku s úložným boxem nebo již zmíněná černá kola z lehké slitiny. Elektrické ovládání okének mají sice k dispozici jen lidé sedící vpředu, ale to není určitě nic, s čím by se nedalo žít.

Motor, který má čtyři válce, a tedy hned po nastartování klidný chod, je v Tipu vždy spojený s manuální šestistupňovou převodovkou. Páka s klasickou kulatou hlavicí má sice vymezené poměrně dlouhé dráhy, ale pohybuje se v nich přesně a neslyšně.

Šestka se nepochybně hodí. Motor je totiž poměrně málo odhlučněn, což při městských i mimoměstských rychlostech moc nevadí, ale na dálnici už i při sto třicítce lehce obtěžuje. Pokud by bylo "kvaltů" jen pět, byl by hluk při ještě vyšších otáčkách již skutečně otravný.

I podvozek dává najevo, že se mu vyloženě sportovní tempo a vyřáčení agregátu do hodnot červeného pole otáčkoměru mezi čísly 6 až osm tisíc příliš nelíbí. Auto je poněkud nedotáčivé a odpružení spíše tvrdší. Není to ale zase tak, že by na městské dlažbě nebo záplatované silnici vůz poskakoval jako tříleté dítě na vycházce. Na zadních kolech jsou sice pouze bubnové brzdy, ale jsou solidně dimenzované. Navíc se brzdný účinek dal postupným tlakem na pedál dal velmi dobře dávkovat.

Během testu jsem vesměs jezdil sám, případně s jedním spolujezdcem. I takto málo zatížen ale vůz postrádal dynamiku. Na městské popojíždění, případně přesuny mezi vesnicemi a městečky to většině klidných řidičů bude postačovat, ale předjíždění by mohlo trvat neúměrně dlouho. Ti spěchající by tedy měli sáhnout po stejně objemném motoru, ale již s přeplňováním. Tato motorizace nabídne již 120 koňských sil a hodnotu zrychlení z nuly na stovku "pod deset".

Na druhou stranu, atmosférická čtrnáctistovka je i při výraznějším šlapání na plyn poměrně úsporná. V kombinovaném režimu s ní není problém jezdit se spotřebou pod šest litrů na sto kilometrů, městský provoz bude znamenat zhruba 6,5 litru. Na dálnici, pokud využijeme povolený rychlostní limit se apetit přiblíží k sedmi litrům, ale tuto hranici nepřekročí.