Na „vině" je v tomto případě zejména katalyzátor vozidla, urychlují chemické reakce a rozklad zplodin, vzniklých při běhu spalovacího motoru. Produkty této reakce jsou oxid uhličitý a právě i vodní pára.

Trochu páry vyprodukuje při práci i motor bez katalyzátoru, ovšem její množství je nižší. Tak či tak se vytvořená pára dostává do výfukového systému.

Jenže jelikož je výfuk dlouhá kovová trubka, táhnoucí se od motoru až na konec vozu, její zahřátí pochopitelně nějakou dobu trvá. Vodní pára proto při průchodu studeným výfukem kondenzuje a zkondenzovaná voda se následně drží v koncovém tlumiči, odkud vykapává ven. Teprve když se výfuk kompletně prohřeje, pára přestane kondenzovat.

Máme tedy před sebou zcela přirozený jev, který doprovází chod spalovacího motoru a je sám o sobě neškodný. Problém může nastat teprve tehdy, kdy se (zejména v zimě) jezdí jen krátké trasy. V takovém případě se totiž výfukový systém pořádně neprohřívá a zkondenzovaná voda se v tlumiči hromadí.

Krátké jízdy autu nesvědčí

Jelikož většina aut nemá tlumič výfuku nerezový, snižuje se přítomností vody jeho životnost. Je také až s podivem, kolik vody se ve výfuku umí nahromadit.

Pokud se auto, které často jezdí v zimě krátké trasy, například prudce rozjede ze světel, může z jeho výfuku vycáknout nehezké množství vody. I to je ale normální, a dokud ona "voda" není ve skutečnosti chladicí kapalina, která by mizela z chladicího systému, není důvod k obavám.

Jak tedy předejít udržování vody ve výfuku? Zcela jednoduše, jezdíte-li zpravidla jen krátké trasy, běžte se občas projet a pořádně prohřejte celý výfukový systém, aby se veškerá voda vypařila pryč.