Na spanilou jízdu, což jeden z vrcholných bodů programu každého srazu automobilů či motocyklů, letos na silnice vedoucí kolem Lipenské přehradní nádrže vyrážely letos VolkswaenyTransportery vyzdobené africkými motivy. Třeba i s nafukovacími krokodýly na střeše nebo maketou hlavy nosorožce na kapotě. Budily tedy zaslouženou pozornost. I bez těchto "úprav" si ale řada vozidel na srazu zasloužila speciální pozornost.

S majiteli některých vydařených "kousků", které si můžete prohlédnout v přiložené komentované fotogalerii, jsem si povídal již během předcházejícího večera. Nepřehlédnutelná byla například zlatistvá souprava s karlovarskou registrační značkou.

Za vozem T4 Multivan, který samozřejmě doznal řady úprav, byl totiž připojen ještě další exemplář stejného vozu. Samozřejmě zkrácený o část s motorem a předních sedaček. Je to vlastně pojízdná ložnice dvou synů manželského páru, jejichž podobizny zdobí tapetu na místě čelního skla a současně šatna. Do ní je přístup po otevření zadních křídlových dveří.

Tento nádherný exemplář T2 je vlastně replika

Za nápadem i realizací stojí Miroslav Kura, pro kterého se tento vůz stal dlouholetým koníčkem. "Dělal jsem na tom osm let a nyní už je to konečně hotovo. Zbývá vlastně jen vyměnit kola na přívěsu. Mají být stejná chromovaná jako na "tažném" Transporteru. Pyšný je zejména na čalounění. "Kůží potažená je i palubní deska," ukazuje. Zvenčí má auto sportovní design, třeba mohutný přední nárazník a upravené světlomety. "Není to jen na ozdobu," mám namontovaný i sportovní podvozek, dodává.

Díly jsou na trhu i z druhovýroby

Stejně jako jeho úsilí vzbudovalo na letošním srazu také dílo Tomáše Frýda. Jeho modrobílá T2 Westfalia byla ukázkou dokonalé přestavby. "Původně se jednalo o devítimístný bus, který jsem předělal na obytný automobil. Původní stav byl téměř katastrofální, naštěstí motor a palubní deska mohly zůstat původní," svěřuje se. Na autě dělal tři roky a posledním úkonem byla montáž střešního stanu. "Jsme tři a možná budeme i čtyři, tak prostě potřebujeme více místa," dodal.

Vnitřní vybavení si uzpůsobil podle vlastní potřeby. "Ale třeba rozkládací lůžko je přesně podle originálu Westfalia, také střešní stan vypadá stejně.  Je to však replika, kterou jsem sehnal v Polsku. Na tyhle vozy se vůbec dá sehnat řada dílů z druhovýroby," tvrdí.

Třetí vůz, s jehož majitelem jsem měl možnost na srazu mluvit, byl ze zatím poslední, tedy šesté generace. "Používám ho jako klasické pracovní auto, takže v interiéru převážím různé díly nebo materiál, ale zvnějšku je to vlastně svým způsobem reklamní poutač. Jsem totiž autolakýrník," sdělil mi Petr Matoušek. Jeho žlutooranžový Transporter je ve sportovní vizáži ABT. Na přídi ho například zdobí decentní tmavočervené linky v mřížkách chladiče a stejný odstín mají i designová kola. "Práce na interiéru mě teprve čekají," dodává.

Chystá se prý třeba na instalaci sportovních sedaček. Toto vozidlo je relativně nové. Na srazy Volkswagen Transporter Clubu jezdí ale pravidelně již čtrnáct let.