Dorothy Levitt se jako jedna z mála žen ve Velké Británii účastnila motorsportu, závodila mimo jiné v rychlostních člunech a rovněž si věděla rady s kniplem letadla. Svým neohroženým působením v převážně mužském světě techniky a rychlosti tak rovněž propagovala přístup, že vlastnictví a řízení automobilu není pouze záležitostí mužů, ale že i ženy mohou chtít svou porci motorizované svobody.

V roce 1909 Levitt vydala stručnou příručku pro ženy s titulem The Woman and the Car (Žena a auto), ve které znalým i neznalým ženám přibližovala a popisovala, co všechno je potřeba znát a umět, když se rozhodnou zakoupit si motorizovaný povoz a neohroženě v něm brázdit silnice bez pomoci muže.

Kromě chování se na silnici a popisu ovládacích prvků vozu Levitt zmiňuje i standardní údržbu či kontrolu automobilu před jízdou. Řidička se před nastartováním měla ujistit, zda má vůz zapojenou baterii, správnou hladinu provozních kapalin a po vyjetí v pomalé rychlosti vyzkoušet brzdy, zda fungují. Dále se věnuje i nejčastějším technickým problémům a jak je na místě vyřešit, nehledě na soupis nářadí, které se může hodit.

Berte jednoválec. A čokoládu

Ohledně samotné koupě vozu pak doporučuje ženám řidičkám koupení automobilu s menším motorem, například jednoválcový De Dion o výkonu kolem 8 koní (5,8 kW), jelikož má elegantní design a rovněž jde snadněji nastartovat díky menšímu agregátu. Ruční startování klikou totiž nebylo pro ženy nic jednoduchého.

Řešilo se i vhodné obutí za volant. Vysoké boty a boty na podpatku nebyly doporučeny, protože je v nich složitější ovládat pedály. V době otevřených karoserií Levitt zmiňovala nošení šály proti větru a nutností byl samozřejmě stylový klobouk, ovšem takový, která seděl pevně na hlavě a neuletěl.

Mezi další příslušenství, které se hodilo na začátku 20. století ženám vozit v autě, patřilo ruční zrcátko – jelikož tehdejší vozy zpravidla nebyly vybaveny zpětným zrcátkem – a taktéž kousek čokolády, ta měla řidičce za volantem pozitivně zklidnit náladu, když například došlo technický problém, se kterým si majitelka vozu nevěděla rady.

Revolver pro jistotu

Vůbec nejzajímavější doporučenou výbavou byl však revolver Colt schovaný v přihrádce pod sedačkou. Jednoduše pro osobní ochranu, kdyby se osamělá řidička na cestách dostala do nesnází. Autorka příručky dokonce radí, aby ženy ve volném čase trénovaly střelbu.

A pokud by řidička přece jen chtěla společnost, měla si sebou na cesty vzít svého psa. Čtyřnozí mazlíčci prý cestování autem přímo zbožňují a taky fungují jako forma ochrany. V žádné kapitole knihy pak Levitt nezmiňuje muže či potřebu jejich pomoci. Cestování automobilem prostě nebylo jen doménou mužů, jak se někteří lidé tehdy domnívali.

K ničení předsudků měla Levitt každopádně už před rokem 1909 vskutku působivý životopis. Kromě toho, že byla v Británii první závodní pilotkou a překonala hned několik rychlostních rekordů, již v průběhu svých dvacátých let byla vybrána jako učitelka řízení pro princeznu Alexandru Dánskou a další ženy královské rodiny.

Originální výtisky i nově reprodukované verze motoristické příručky pro ženy jsou dnes velice ceněným čtivem. Na Amazonu je najdete v pevné vazbě za cenu od v přepočtu 3000 korun.